Uvažujete o rozvodu, rozchodu, máte děti a neustále si kladete otázku, zda to bude mít dopad na vaše děti? Potřebujete ujistit, že je pro děti přece lepší, když se rozejdete, než by žilo sice v úplné rodině, ale v prostředí plném hádek a konfliktů? Pojďme se podívat na dopad rozvodu na děti více podrobněji.
Pravda je taková, že rozvod není nikdy dobré řešení, aspoň ne pro děti. Pomineme-li situace, kdy jeden, či v horším případě oba rodiče, představují pro dítě jisté ohrožení. Pokud rozvodu, rozchodu nezabráníme a situace je neudržitelná, stále můžeme svými postoji a jednáním do budoucna tyto negativní dopady eliminovat.
Jak to udělat a co vše má na to vliv?
Můžete mít tři děti a rozpad rodiny může každé z nich prožívat úplně jinak. Ovlivňuje to jednak věk, v každém věku dítě vnímá rozvod rodičů jiným způsobem. Dalším faktorem bývá i míra senzitivity, tedy s jakou citlivostí dítě vše prožívá. To jsou faktory, které neovlivníme. Můžeme však ovlivnit vše ostatní.
Počínaje prvním sdělením o vašem rozchodu, konče realizací dohodnuté péče o ně. Jak o rozvodu dětem říct se zmiňuji také v příručce 10 kroků k hladkému rozvodu. Pár doporučení, jak to udělat co nejlépe:
- oznamte to dítěti společně a sdělení neodkládejte
- buďte otevření a upřímní, přiměřeně věku dítěte
- nedovolte, aby si dítě myslelo, že je to jeho vina
- ujistěte dítě, že ho milujete a že za nic z toho nemůže
- neslibujte nesplnitelné (např. návrat rodiče, obnovení vztahu)
- vyslechněte jeho názor a představy
- snažte se, aby změny nebyly razantní (např. oddělení sourozenců)
- informujte dítě o vašich dohodách
Co můžete dále udělat, aby děti vnímaly vše okolo rozvodu co nejméně?
Zkuste zapomenout na sebe a své zájmy, ne však úplně doslova. Uvědomme si, že dítě je na prvním místě. A přestože ho nemůžeme před traumatem ochránit zcela, můžeme míru dopadu významně ovlivnit.
Na dítě nejvíce dopadá právě napjatá a konfliktní situace mezi rodiči, nejen před, ale zejména po rozvodu. Stav dětské duše je v tuto chvíli přímo úměrný tomu, jak si právě s touto situací a vzájemnými vztahy rodiče dokážou poradit. Sami jsou totiž mnohdy velmi zranění, zoufalí a bezradní. Poskytněte sami sobě, právě kvůli dětem, a dopřejte si dostatek soucitu a péče, abyste byli oporou svým dětem a pomohli jim tuto náročnou situaci zvládnout a vyrovnat se s ní. Podaří-li se rodičům dítě před těmito konflikty uchránit, má také dítě větší šanci situaci zvládnout.
Pokud se to však nepodaří, negativní dopady můžou mít různé podoby. Dítě může být smutné, depresivní, může si zhoršit prospěch, ale můžou se objevit i horší projevy jako pomočování či sebepoškozování.
Psychologové se shodují, že s těmito projevy si dokážou poradit, mnohem hůře se pracuje s tím, když změny probíhají pouze“uvnitř“. Nejhůře se však napravuje, když dojde k narušení vztahu k jednomu z rodičů, což se bez spolupráce rodičů řeší a napravuje jen velmi obtížně, a ta v tomto případě není úplně možná.
Patologické chování jednoho z rodičů vůči druhému ve smyslu jeho očerňování před dítětem, zamezení styku s rodičem i jeho širší rodinou může vést až ke vzniku syndromu zavrženého rodiče, což je mnohdy těžké odhalit a prokázat. Tyto extrémní konflikty mezi rodiči dokážou dítě traumatizovat úplně nejvíce.
Co je tedy pro dítě nejlepší? Jaká forma péče?
Jednoznačně zvolme takovou formu péče, která umožní dítěti trávit přibližně stejný čas s oběma rodiči. Tím můžeme dopad rozvodu na děti zmírnit. Není důležité, jak ji nazveme Za určitých okolností nemusí být v praxi žádný rozdíl mezi výlučnou a střídavou péči, většinou pokud je nerovnoměrná. Ideální pro dítě je, když se rodiče o péči o něj spravedlivě dělí, na většině věcí se domluví, to je pro dítě nejpřirozenější.
V praxi se setkávám s případy, kdy rodiče dětem vše „nalajnují“ do posledního detailu a jeho život se pak odehrává dle excelovské tabulky. Kde je pak prostor pro pocity a potřeby dítěte? Musíme zohlednit, že i když je dítě zrovna v péči jednoho z rodičů, a přesto, že je spokojené, může mu být smutno po druhém rodiči nebo s ním chce jen sdílet, co právě prožívá. Pečující rodič by mu to měl umožnit, často se tak, bohužel, neděje.
Názor dítěte a věk dítěte
Často se v souvislosti s rozvodem hovoří o tom, že by dítě, samozřejmě přiměřeně věku, mělo mít možnost vyjádřit svůj názor v souvislosti s budoucím fungováním rodiny a jeho samotného. Nebo po nějaké době realizace střídavé péče zjistit, jak to dítě zvládá, zda mu to vyhovuje.
Problém je, někdy, bohužel, i ze strany OSPODu, soudu či znalce, kdy děti staví do pozice, aby vybíralo čí péče je lepší, zda matky či otce, místo aby byla řešena např. velká vzdálenost bydlišť rodičů a velká náročnost pro dítě i rodiče a hledaly se způsoby, jak zachovat péči obou rodičů, ale zvolit jinou, méně náročnou cestu.
Závěr
Přesto, že rozpady manželství a vztahů jsou čím dál častější, nesmiřme se s tím, že je to normální. Také nelze, bohužel, říct, že rozpad rodiny nemá dopad na děti. Důležité však je, že tento dopad rozvodu na děti lze výrazně eliminovat, vše záleží na tom, jak situaci zvládnou rodiče, a nakolik dokážou dítě nevystavovat konfliktním vztahům a situacím. Nestojí tedy za to se na všem dohodnout a být i dále dítěti skvělými rodiči a poskytovat mu bezpečí a podporu? Nejenže nebude traumatizované, ale do budoucna bude schopno normálně fungovat i ve svých vztazích.
