Nevěra je jedním z nejčastějších důvodů rozvodu, přesto se některé páry přes nevěru dokázaly přenést a využily této bolestné zkušenosti k posílení a obnově vztahu. Je to vůbec možné, dá se nevěře předcházet, jaké jsou důvody nevěry a jak z toho ven, na to jsem se zeptala terapeuta a průvodce změnou Vladimíra Münze. Věřím, že bude rozhovor s terapeutem přínosem.
Co se dá považovat za nevěru?
Co je a co není nevěra, je individuální věc. Každý máme svůj žebříček hodnot i morálku. Dobré je si toto téma mezi partnery vyjasnit co nejdříve…
Jak vnímá nevěru podváděný?
Nevěra nese a přináší riziko ponížení, studu a izolace, proto se tím málokdo chlubí. Toto tabu či tajemství podváděného ještě více odděluje od ostatních. Máme pocit, že jsme na to sami. Předpokládám, že se toto více týká mužů. Konec konců právě jim se pak říká „paroháči“.
Nevěra má pro podváděného dynamiku zemětřesení, které přináší ztrátu jistot a pevných bodů v životě. Takže zažívá pocity a stavy: deziluze, chaosu, ublíženosti, odmítnutí, zrady, křivdy… Ztrácí důvěru v druhé a často i v sebe, protože jim se to děje.
Dá se nevěře předcházet?
Za hlavní protiopatření chránící nás od nevěry považuji otevřenou komunikaci a schopnost říkat si o své potřeby. Dospělé chování udržuje odpovědnost za vztah. Umění vyjednávat. Přiměřenou míru sebehodnoty. Nemít partnera místo rodiče. Nemít partnera za hlavního, nebo dokonce jediného „dodavatele“: štěstí, klidu, blízkosti, zázemí…
Jaké jsou podle vás nejčastější důvody vedoucí k nevěře?
Těch důvodů je hodně, nicméně je dobré předeslat, že nevěra většinou bývá nevědomá touha po změně, která vzejde z momentální či dlouhodobé neúnosnosti či nesnesitelnosti kvality vztahu.
Jedním z nejčastějších důvodů je „volání“ po pozornosti partnera. Je to poslední instance ve snaze vztah udržet a zároveň proměnit jeho dynamiku respektive svou pozici v něm, ať už se to děje kvůli pocitu nerovnosti příležitostí ve vztahu, nebo je nevěra jako odplata za pociťované ubližování ve vztahu. Nenápadný, ale smrtící bývá také pocit samozřejmosti, kdy o vztah nedbáme, nestaráme se… vede to např. k nedostatečnému pocitu ocenění a projevů lásky u ženy (ale samozřejmě se to může přihodit i mužům). Když se k tomu přidá touha toho málo oceňovaného být neustále zamilovaný a obletovaný, je oheň (nevěra) na střeše.
Jinou příčinou může být problematický vztah s rodičem – pokud má žena problém či rozkol s vlastní matkou či obdobně muž je znesvářený s otcem, bude inklinovat k nedospělému chování, které vztah zatíží. Partner supluje rodiče a intimita „vychladne“ – na sex s „rodičem“ žádné dítě nemá chuť.
Důvody mohou být i situační – například snížená četnost sexu či ztráta pozornosti a výsadního postavení po narození potomka u mužů, nástup pozdní puberty u kohokoliv z partnerů a snaha něco dohnat.
Další příčinou bývá nevděk a snaha si polepšit. Jak se říká „Snaha jít za lepším je největším nepřítelem toho dobrého, co máme…“
Je vůbec možné se přes nevěru přenést a vztah zachránit?
Každý vztah může přežít nevěru, pokud se podaří obnovit důvěru a oba partneři se o to upřímně snaží. Nevěra je krize a každá krize je příležitost k proměně. Současně je dobré říci, že pokud je nevěrník zamilován, obnova vztahu možná v tu chvíli není.
Jaké kroky doporučujete dělat pro obnovu vztahu?
Obnova vztahu po nevěře je málokdy možná, dokud nedojde k omluvě a pokání.
Určitě prospěje i vzájemný respekt a taktnost. Je nezbytné se umět otevřeně bavit o tom, jaké pocity se u každého z partnerů dějí. Žádná dynamika či situace odehrávající se ve vztahu nemá výhradního viníka. Každý máme svůj díl a jsme v tomto smyslu spolutvůrci. Neseme každý odpovědnost rovných 50 %. Je třeba dokázat si říci o pomoc a vyhledat ji, pokud se nám nedaří najít východisko a situace je zacyklená v neprůchodnosti.
Jak dlouho takové „uzdravení vztahu“ může trvat?
Čas uzdravení je zcela individuální stejně jako při zármutku a truchlení nad zesnulou osobou či každou ztrátou obecně. Věty typu „dej už s tím pokoj“ či „To není normální to furt takhle prožívat“ příliš nepomáhají. Kamarádi nabízejí rady a dodávají rychlé soudy, ale téměř nikdo neumí dodat lidskou účast a soucit. Vyzývají k boji, pomstě, zostuzení… Téměř nic z toho není dotyčnému k užitku.
A na závěr bonmot, jenž se často ukazuje ve vztazích: „Ženy řeší vztahy za jejich trvání a muži až po jeho skončení…“
Vladimír MÜNZ
Terapeut a průvodce změnou. Více o mně najdete na www.vladimirmunz.cz, www.parovka.cz a www.zijsvemuzstvi.cz.
